V debatách o udržitelnosti a zelených politikách vycházíme skoro výhradně ze západní intelektuální tradice.
Touto optikou se pak Česko a jiné státy střední a východní Evropy jeví jako zaostalé, málo ambiciózní,
neudržitelné. Existuje nicméně celá řada tuzemských praktik a tradic, které v západních společnostech
nemají obdoby a současně nabízejí vlastní cesty k udržitelnosti. Příkladem může být drobné
samozásobitelství produkty ze zahrádek, které bylo krátce po revoluci v mezinárodním prostředí považováno
za primitivní pojištění proti ekonomické nejistotě, dokud v posledních dvou desetiletích nepřišlo do módy i
na Západě a nestalo se vzorem udržitelné každodenní praxe. Jaké jsou další podobné tradice, jak jsou otištěné
v naší kulturní identitě a jak by vypadaly politiky ochrany přírody a klimatu vycházející z našeho prostředí?
V rámci přednášky představím dosud navrhované odpovědi, ale v diskuzi bude prostor přinést vlastní
perspektivu.
Ondřej Kolínský
Vystudoval ekonomii se zaměřením na udržitelnost a zelenou transformaci.
Působí jako analytik a člen klimatického týmu v AMO (Asociace pro mezinárodní otázky).
Spolupracuje s platformou Re-set a píše články o klimatické politice.
Změna programu vyhrazena.
